Okres Kladno slaví 20 let své 1. cache

Dne 19. března 2003 byla založena v okrese Kladno 1. keška Inside of volcano. Jejím zakladatelem je Toniczech, který byl i organizátorem oslavného eventu k 20. výročí této významné místní geocachingové události.

Event byl uspořádán v místě dávno vyhaslého starovulkánu na Vinařické hoře v jedinečné a bizarní scenérii nitra této přírodní památky. Už samotná pozvánka na event obsahovala mnoho zajímavých informací obsahujících perfektně vypracovaný souhrn geokladenských dat o historii první sedmnáctky přeživších kladenských kešek i vzpomínku na ty kešky, které se tohoto výročí nedočkaly.

V listingu eventu byly vyhlášena i soutěž o NEJ žijící a archivní kladenské keše, která velkou pozornost kladenských kačerů prozatím nevzbudila, ale dle slov Toniho bude v tomto vzpomínkovém roce pokračovat.  Vlastní event zahájil Toniczech vzpomínkou na založení první kladenské cache Inside of volcano.

Zavzpomínal na nejbližší geokolegy, kteří se staly průkopníky geocachingu na Kladně, promluvil i o dalších keších, které byly v této rané geocachingové době založeny. Apeloval na prvotní a stále neměnné a cenné hodnoty geocachingu spojené s poznáváním zajímavých a přírodních míst a částečně kriticky se vyjádřil o současné masovosti této aktivity i o některých nových metodách ukládání keší. Posteskl si i nad hodnotou a stručností dnes běžně zapisovaných logů a závěrem zdůraznil, že všichni jsme součástí této hry a že je jen na nás, jak se bude v budoucnu tato naše společná hra dále rozvíjet. V rámci eventu byly připraveny i velmi zajímavé hry a zpestření, ať už to byly tombola, vulkanologický testík nebo soutěž v odhadu počtu ořechů v kýblíku. Vítězové všech soutěží obdrželi pěkné geoceny, někteří šťastlivci i několik.

U příležitosti eventu TwiceRaP aktivovali GC – Těžní věž Dolu Schöller v provedení bronz, který svou pouť zahájil na tomto eventu a má při své pouti po keškách v ČR 20. výročí 1. kladenské kešky připomínat.

Setkání to bylo velmi pěkné a i přes nepřízeň počasí se dostavilo mnoho příznivců geocachingu, kteří si tento geokladenský svátek nenechali ujít. Poděkování za organizaci eventu patří Toniczechovi a jeho průvodkyni anajbi.

Při sepsání tohoto krátkého článku jsme di dovolili čerpat některé informace přímo z listingu eventu, děkujeme za ně.  

Závěrem si dovolujeme zveřejnit pár slov (vět) zamyšlení nad dvacetiletou keší, kterou Toniczech zveřejnil v logu eventu:

Pro kteroukoli keš kolem nás (a třeba u těch městských to platí dvojnásob) se dá trvání přes deset let považovat za úspěch; přece jen keše (a koneckonců i jejich autoři :-)) bývají nádoby křehké a bez lidí, kteří nad tím trvale bdějí a v pádě potřeby zasáhnou, se to v takovém a delším časovém horizontu dost dobře neobejde, neboť těch nástrah, které kešce o život usilují; počínaje těmi nevyhnutelnými jako opotřebení geoprovozem samým, přes vlivy živlů, přes nepředvídatelná vymudlení až po kácení lesa či přejetí stavebním buldozerem, se nám při tom pomyšlení vybaví bezpočet. Dvacet let je dlouhá doba; jeden celý dlouhý kočičí život či čtvrt toho průměrného lidského. A není – to bych chtěl u téhle příležitosti zdůraznit – nic samozřejmého, že takové dvacetileté keše, které nás pamatují všechny, v krajině okolo nás máme. Ono – a to zdůrazním ještě víc – není vůbec nic samozřejmého i jen to, že máme všude okolo sebe tolik nejrozmanitějších keší. Dnes to tak možná lidem připadá, že se do té záplavy puntíků na geomapě vypraví a trhají do geokošíku body o106 a většině z nich pramálo sejde na existenci a osudech jedné konkrétní z nich; řeknou si: „Co na tom – ich mnógo…“ A přece to není samozřejmé, že ten pomyslný geosad rajské hojnosti ovoce dává; někdo musel ty stromy v něm zasázet a někdo o ně musí pečovat, aby to tak fungovalo. Geocaching není něco, co dostáváme od Groundspeaku tím, že se zaregistrujeme a zaplatíme mu třicet stříbrných na rok. Geocaching dostáváme především tím, že si ho vytváříme my sami – že zakládáme keše pro své geokolegy, že se o stávající keše (a lhostejno zda naše vlastní nebo těch druhých) staráme, že, napříč prostorem a časem, sdílíme naše zážitky a pocity, že se občas těšíme ze společnosti podobně GPSkou praštěných lidí, zkrátka, jsme to především my sami – jeden každý z nás a zároveň všichni dohromady – s kým GC stojí a padá. Tahle keš, kvůli níž jsme se tu dnes sešli (a spousty dalších) je na světě proto, že jsme ji zakládali geokolegům pro radost, aby měli co lovit (tehdy vůbec co lovit :-)). Vznikla s myšlenkou, že je stvořena pro ostatní a tak nějak bychom k ní i tisícům dalších keší na tváři země měli na potkání přistupovat – že jsou zde pro nás všechny, a proto i na nás všech, jednom každém, při setkání s ní leží kousíček spoluzodpovědnosti za její existenci. Je na každém z nás, nakolik si tuto spoluzodpovědnost za osudy keší kolem sebe uvědomuje a do jaké míry nad hledanými a nalezenými kešemi koná hmatatelně k jejich ochraně a údržbě. Mnozí z nás, oslněni tím množstvím bodů vůkol, si to třeba ani neuvědomují, nepřipouštějí, ale taková je na základní rovině existence podstata geocachingu – na našem zájmu a starostlivosti o osud jedné každé potkané keše stojí geosvět. Ostatně osudy těch krabiček jsou, takovým či onakým způsobem, navázané na osudy lidí, kteří je stvořili a/nebo se o ně starají. Hrajeme si sice na hledání pokladů po lesích a za okapy, ale, opět aniž si to mnozí z nás uvědomují nebo připouštějí, reálnějším pokladem jsou v GC lidé. Ti lidé, kteří téhle hře dávají život zcela hmatatelnou formou, ti, kteří do ní otiskují svého ducha, ti, kteří s námi sdílejí své pocity a zážitky, a tak dále. Vše, co dělá člověka člověkem, se nějakou formou projevuje i ve sféře GC. Je to na jednu stranu obrovská přednost, když skrze GC máme příležitost objevovat a poznávat spoustu znamenitých lidí, s nimiž bychom se jinak nejspíše neměli příležitost potkat, na druhou stranu v tom tkví systémová slabina – tak, jak na téměř každého z nás dříve či později tu a tam sedne nějaká osobní starost, kvůli níž musí GC, přinejmenším dočasně, na druhou či ještě postrannější kolej, dochází k tomu, že keše, které máme na krku, se ocitnou v situaci, kdy nejsou opečovávané dostatečně nebo vůbec. Zažil jsem v téhle zemi všechny kačery, kteří od počátků byli a/nebo jsou, a svědectví, které o tom vydávám, je takové, že dříve či později nějaká (v lepším případě jen dočasná) krize přijde na každého, ať už je to z důvodů rodinných starostí, pracovního vytížení, poruchy zdraví či (svatý Garmin nedopusť) prachsprostého úmrtí. Proto je důležité přistupovat ke GC s vědomím, že i ti nejaktivnější geokolegové dneška nemusejí za nějaký čas, ať už dva roky či deset let, být zdaleka tak aktivními či vůbec fungovat. Proto je důležité být k sobě pozorní, snažit se všímat si situací, kdy kdo z geokolegů z nějaké příčiny má výpadek v geofungování a, můžeme-li kousek hnout prstem, abychom jejich keším pomohli a jim to ulehčili, neváhejme tak učinit. Lidé jsou ten největší poklad, který v GC máme – snažme se ho nevyplýtvat a nepromarnit lhostejností a zahleděností na šipku k nejbližší další keši.

Není to vlastně nějak specificky kačerské; dá se to říci veskrze obecně: I v drobnostech a na dosah ruky máme prakticky všichni možnost činit život a svět okolo nás lepším. Snad se nám to dnes, u téhle příležitosti, krapítek podařilo. Ona je to, koneckonců, víc, než jen hra; je to zrcadlo nás samých…